Zlodějka 2: Prolog

***

Před poledním sluncem se mihl stín bíločerných křídel a na téměř nepostřehnutelný okamžik ho zastínil. Racek líně zakroužil nad nejvyšším stěžněm plachetnice nesoucí znak tarribëanského království a zamířil k pevnině.

Loď s mírným nárazem přirazila k molu. Námořníci ji ihned přivázali a spustili z paluby dřevěnou lávku, po které se vydali cestující, znavení dlouhou cestou. Mezi nimi byla i postava zahalená v plášti s kápí halící její tvář stíny. Když se po několikatýdenní cestě opět dotkla nohama pevné země, měla téměř chuť padnout na kolena a políbit kamennou dlažbu. To věčné houpání paluby jí opravdu nedělalo dobře.

Zastavila se jen pár kroků od lávky. Dav mířící z lodě do přístavu a potom dál do města, procházel kolem. Zamračila se pod kápí pokaždé, když do ní někdo omylem vrazil. Chvilku trvalo, než doznívající pocit, že se jí zem stále houpe pod nohama, zmizel. V tu dobu už se molo vylidnilo, zůstali jen námořníci, kteří hlasitě volali na své kamarády, ať se k nim připojí v krčmě.

Arden bylo velké přístavní město a jedno z významných center obchodu mezi Tarribëanem a Crosénií. Mísily se tu všechny známé rasy Illïadenu. Přístavem se nesly hlasy námořníků a jejich kapitánů, vzduch naplňoval pach rybiny, potu a sole. Okraje širokých ulic i užších uliček lemovaly stánky se zbožím ze všech koutů obou zemí a znělo volání obchodníků, smích a hlasité rozhovory měšťanů a turistů.

Přemýšlela. Přijela sem, aby utekla před událostmi, které ji nedávno postihly, a vyčistila si hlavu. U sebe měla jen pár zlatých, které jí zbyly. Bylo to dost na pokoj na jednu dvě noci v lepším hostinci, nebo možná o něco víc v nějaké průměrné noclehárně.

Slunce stálo vysoko na obloze. Byl teprve začátek jara, přesto bylo neobvyklé teplo.

Zvedla ruce ke kápi a shodila ji na ramena. Potřásla hlavou a nastavila tvář slunečním paprskům. Vítr nesoucí se od moře jí čechral dlouhé plavé vlasy. Vydala se do města.

***

Stíny v postranní uličce, kde postával, mu poskytovaly příjemný úkryt před horkem. Nebylo to dlouho, co do Ardenu dorazil. Vlastně to bylo včera.

Opíral se zády o zeď domu a znovu si v hlavě přehrával rozhovor, který ho sem dostal.

„Víš, co se stalo v Tarribëanu. Víš, co se děje tady. Nezbývá nám mnoho času. Jestli chceme přežít, musíme být připravení. Mám informace, že nastoupila na loď a opustila Ettelgar. Míří sem. Najdi ji.“

„Co když nebude spolupracovat?“

„Bude. Až pochopí, že Gaillyen nebyl největší nepřítel, až uvidí, jaké zlo chodí po světě, aniž by ho kdokoli považoval za hrozbu, bude.“

„A kde ji mám podle tebe hledat?“

„Cestuje přes moře. Nejbližší přístavní město je Arden. Začni tam.“

A tak byl teď tady. S pokyny a popisem té, kterou měl najít, stál ve stinné uličce a přemýšlel, kde by bylo nejlepší začít. Arden bylo velké město plné lidí. Mohla být kdekoli. Bude to jako hledat jehlu v kupce sena.

Další

Reklamy

1 komentář: „Zlodějka 2: Prolog

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s