Kreslení aneb ÚTĚK PŘED REALITOU

Netvrdím o sobě, že jsem bůhvíjaký umělec. Kreslení je však jedním z mých koníčků. Je to druh relaxace, který je pro mě téměř nenahraditelný. Už ani přesně nevím, kdy se mé dětské malůvky přenesly do vyšších sfér a já začala na papír doopravdy něco tvořit.

Více »

Reklamy

Zlodějka 2: Prolog

***

Před poledním sluncem se mihl stín bíločerných křídel a na téměř nepostřehnutelný okamžik ho zastínil. Racek líně zakroužil nad nejvyšším stěžněm plachetnice nesoucí znak tarribëanského království a zamířil k pevnině.

Více »

Korektura

Čeština je krásný a kreativní jazyk. Je ale také poměrně složitá a (nejen pro cizince) těžká. Jako taková nemá přesně daný slovosled, jako tomu je například u angličtiny nebo němčiny, skloňuje v sedmi pádech a oplývá diakritikou – např. naše české „ř“ (Rotacismus Bohemicus). To a spousta dalších věcí, dělá mnoha lidem potíže nejen při psaní, ale i v běžné mluvě. Mám teď na mysli nespisovnou formu našeho jazyka. I ta je totiž častým problémem. Používáme ji tak běžně, každý den, že někdy už ani nevíme, jak je to správně. Proto jsem se rozhodla nabídnout pomocnou ruku těm, kteří si v tomto směru nejsou příliš jistí nebo váhají při obtížnějších pravidlech českého pravopisu.

Více »

Zlodějka: Epilog

***

Stála nad nehybným, krvácejícím tělem Krále zlodějů a až nyní si plně uvědomila, co vlastně udělala. Upustila dýky – kov zazvonil o kámen – a klopýtavě ustoupila. Adrenalin z ní vyprchal a ona cítila, jak moc je unavená. Všechno ji bolelo a pálilo.

Více »

Zlodějka: 8. kapitola

***

Byla zima. Cítila, jak jí chlad zalézá pod kůži a ježí se jí chloupky. Byla v horách. Všude kolem ní se rozprostírala zasněžená krajina. Namrzlý sníh jí křupal pod nohama. Neustále prohrávala boj o to pomáhat si rukama do strmého kopce a zároveň přidržovat plášť. Nakonec to vzdala a nechala ho být.

Více »